Znalosti, to jediné nás odlišuje od ostatních

Sobota v 21:07 | Danuta
Zadání úkolu znělo: "Napište úvahu na téma: 'Co by se stalo, kdyby nevznikl stát Izrael.'"
Dopředu zcela dobrovolně a velmi svéhlavě prohlašuji, že daný text je "science fiction level grammar school" a nejraději bych se této úloze vyhnula velkým obloukem, protože spekulování "coby, kdyby" nepatří mezi mé oblíbené koníčky (až na filozofování v cizích jazycích a v momentech, kdy se mi to zrovna hodí, jak se říká, do krámu).
Izrael je pro mě alespoň z pohledu typického středoškolského studenta takřka neuchopitelné téma. Pokud se nad tím ještě hlouběji zamyslím, neexistuje, s prominutím, jediný předmět v 'naší' škole, kde by se vývojem Izraele a židovství obecně učitel nějak výrazně zabýval.
Dokonce i v hodinách dějepisu je dle osnov důležitější probrat holokaust během pár hodin monotématického dne v druhém ročníku čtyřletého gymnázia, kde učitel je svým výkladem více znuděn nežli studenti. Učitel látku probere hned a později se na dané nudné hodiny odkáže, čímž jeho práce končí. Je opravdu nutné dozvídat se o romské genocidě v Čechách až prostřednictvím hodin semináře zeměpisu, na který ani nechodí všichni studenti, i přesto, že se o ní píše v učebnici dějepisu pro gymnázia, která však není ani povinná?
Máme si dobrovolně volit, co nás zajímá, ale naše školství není schopno studentům zajistit důležité základní informace, které by si měli vzít do života o jejich vlastní vlasti a historii. Učit nás o konferenci v Teheránu je velice záslužná činnost, ale s rukou na srdci, kolik lidí si to za pár let bude pamatovat, pokud nebudou studovat historii a podobně směřované vědy?
Dějepis, stejně jako zeměpis a základy společenských věd by měl být pro studenty jak oddychovým předmětem, tak i předmětem zajímavým a dobře reagujícím na dané potřeby a zájmy žáků a dané politické situaci země. Na jedné straně je samozřejmě MŠMT, ŠVP a RVP, na druhé straně ale vždycky budou živé duše, které škola a dnes již i internet formuje, přetváří v dospělé jedince s aktivním (a později i pasivním) právem volit.
Mnozí studenti netuší nic o tom, že i Jan Masaryk se zabýval problematikou židů nikoli jen jeho otec (známý případ Hilsnera), mnohá letadla české výroby (Avia S-199) pomohla vytvořit a obhájit hranice Státu Izrael. Dokonce se ve školách příliš nemluví o pochodu smrti, o přesunech židů těsně před koncem války např. do Mauthausenu, nemluví se o nepřijímání židů do běžného života, o strastech, kterými museli lidé projít po návratu do vlastí. A nejvíc na tom všem mě mrzí to, že se úplně zapomíná na přesuny lidí z Polska do Palestiny přes Československo, Rakousko a Itálii.
Pokud budeme stále zainteresovaní do nových pedagogických pouček a metod, které si budeme chtít ověřovat během výuky na svých žácích, pravděpodobně se žáci začnou, ať už veřejně, či v soukromí, bránit, rezignovat.
Proč se tedy místo toho, abychom se zabývali konferencemi, jejichž témata se nakonec ani nevyplnila (např. Churchillův nápad obsadit Balkán), o odbojových skupinách s prapodivnými jmény či pocitech filmového hrdiny při vylodění v Normandii, nezabýváme skutečností, že na našem území v roce 1921 žilo neuvěřitelných 375 tisíc lidí židovského vyznání? Kolik se toho o židech v Čechách ví dnes? Kolik toho vědí průměrní studenti středních škol? A jak by obstáli naši rodiče či prarodiče?
Česká veřejnost je absolutně desinformovaná. Dokládá to i fakt, že mnozí lidé stále věří v přílivy migrantů, nejprodávanějším deníkem je stále Blesk a kolem 35 % lidí by i nyní volilo agrobarona Babiše.
Navíc komunistická vláda absolutně zničila český zájem o jakoukoli víru. Samozřejmě, že vím, že na to mělo vliv více faktorů. Češi byli vždycky trochu proti proudu, a přitom papežštější nežli sám Papež.
 

Kam dál

Reklama