Březen 2015

I ty, ČT 24?!

30. března 2015 v 18:45 | Deina |  Názory
Dnes jsem se chtěla vyjádřit k tomu, co koluje Facebookem, blogem a vším možným i nemožným. Příběh Antonie a Tonči a příjezdu jednotek NATO. Proč je to dáno do TOW k tématu "I ty, Brute?" Protože mě zradil nejen nejen pomyslný Brutus, ale i dosti seriózně vypadající společnost, jako je ČT, kterou jsem vždy měla za takovou opravdu skoro až výsostnou megalomanskou společnost. Má představa se rozplynula ve chvilce, kdy jsem si přečetla právě články a hlavně komentáře k již mnohokrát zmiňovaných událostí.


Po pravdě je mi dost na blití z komentářů a článků, které vídám na internetu ve spojení s návratem Tonči a Hany. Všichni je odsuzují, jako by to byl hřích někam vycestovat. Zrovna ony dvě měly tu smůlu, že byly v nesprávnou chvilku na nesprávném místě. Ale pokud někdo četl mezi řádky, zjistil, že holky tam nejely jen tak "holajz solajz", ale měli s sebou ozbrojeného policistu a cestu měli dlouho dopředu naplánovanou. To, že nějaký bulvární plátek otiskne přesný opak a následně se toho chytí všichni lidé kolem, je věc druhá. Je moc zajímavé, že skoro všichni už předem děvčata odsoudili a ještě po nich skoro chtějí peníze, za které je přivedli zpět. Jen právě tito lidé stále nepochopili, že je nepřivedl český národ, ani ČR (a tím pádem ani "naše" peníze), nýbrž turecká organizace (a možná i Katar).

Kdy už se český národ vzchopí, vyndá hlavu (v tom lepším případě) z písku a pochopí, že všechno není, jak napíše Plesk a Haha (bulvár). Moc by mne zajímalo, jak by se tvářili právě ti lidé, kteří píšou všechny ty "hnusy" na adresu děvčat, kdyby je zajalo nějaké islámské komando v Egyptě, kde je mimochodem mnohonásobně větší šance, že vás zabijí popř. unesou než v Pákistánu? (Viz článek http://www.hedvabnastezka.cz/help-camp/13304-unos-v-pakistanu-hana-a-tonca-na-silnici-smrti/ a http://eluin.blog.cz/1503/nejezdi-nelitej-a-proboha-hlavne-bud-doma)


Připadá mi to pomalu jako stejné haló ohledně projíždějícího konvoje amerických vojáků NATO. Projíždějí tudy, pokud vím, poněkolikáté, v Polsku to berou jako samozřejmost a v Čechách dle CT** a *ovy lidé v ulicích protestují?! Pokud vím, tak asi 1% lidí proti vojákům prostestovalo, tomu zbytku to buď bylo jedno, nebo je naopak podporovali a mávali jim s americkými vlajkami. Popravdě, chtěli jsme do NATO, máme, co jsme chtěli. Nic víc, nic míň. (Jen pro upřesnění, já proti NATO nic nemám, spíše naopak.)


Jo, český bulvár a celkově zpravodajství asi nezměníme, ale trochu nadhledu by to chtělo...

Omylem na FO

26. března 2015 v 18:19 | Deina |  Kapka pravdy
Nedávno jsem četla článek (viz. http://kajajaja.blog.cz/1503/omylem-na-clo), který mě osobně až teď naprosto vystihl. Byla jsem totiž… Na okresním kole fyzikální olympiády.


Pokud si myslíte, že jsem nějaká "suprčupr" holka, která má v plánu studovat MatFyz, tak jste docela daleko od pravdy, protože já stále nevím, čím budu. Možná budu za 20 let prudit děcka na základce, možná budu sedět někde v teple v kanclu, anebo se všichni sejdeme na pracáku.

Ale zpět k 26. 3. 2015, kdy naše dvoučlenná skupina (včetně mě) a jeden pedagogický dozor vyrazil do asi 20 kilometrů vzdáleného okresního města, kde se v místním gymnáziu, které nejspíše od letošního září pojmu za můj nový ústav, konala ta již mnohokráte zmíněná olympiáda.

Vstávat se mi na šestou nechtělo, ale pokud jsem s ostudou nechtěla navštívit základku, musela jsem se obětovat a už konečně vstát. Na autobusovém nádraží jsem byla první a chvíli jsem se bála, že i poslední. Moje druhá kolegyně naštěstí dorazila poměrně v čas a záhy na to se objevil i pedagogický dozor, který tvořila naše učitelka informatiky. Ještě, že jsem měla drobáky! Autobusák mě chtěl pozlatit, ale já jsem jeho seriózní nabídku odmítla. Měli jsme poměrně dost času, ale pedagožka letěla pomalu jako na koštěti, takže náš plánovaný pozvolný až plazivý krok se rázem změnil na trysk, abychom ji vůbec dohnali. Po otevření dveří, se kterými informatikářka doslova zápasila, jsem nás zavedla do správné třídy a to jsem tu byla všehovšudy počtvrté. To, co následovalo, nás všechny docela vykolejilo - nebyli jsme zapsáni! Kde byla ta chyba, nikdo nevěděl, ale prostě a jednoduše jsme neexistovali. Po menším "diskutováním" s hlavním organizátorem jsme se nakonec slavnostně mohli přihlásit. Zasedli jsme v posledních lavicích, kolegyně vyndala na svůj relax dějepis a já jsem začala všechno na stole srovnávat a přerovnávat, protože to uklidňuje zase mě. Oficiální uvítání, keci, další keci, rozdání tabulek, papírů, rýsovaček, které nebyli ani potřeba a mohlo se začít počítat…Vedle mě seděl evidentně nemocný kluk, ale musí počítat olympiádu z fyziky a zrovinka si musel sednout vedle mě. To moje kolegyně nebyla tak pohledná nebo co? Doufám, že nebudu nemocná!

Odevzdávala jsem s pocitem, že snad poslední nebudu, snad…

My future jobs

21. března 2015 v 18:29 | Deina |  Kapka pravdy
"Někdy si říkám, jestli ještě znáš mý jméno,
a jak často na mě myslíš, když jdeš spát.
Na zítřek v televizi hlásí zataženo,
a v mý hlavě už tak bude napořád.
A co bylo dál? Jenom vítr..."
(Jelen a Jana Kirschner - Co bylo dál)

Ne, to opravdu ne. Dnes, se budu pro změnu pitvat v tom, čím jsem chtěla a chci být. Myslím tím samozřejmě profese, popř. povolání, pokud v tom na rozdíl ode mě vidíte nějaký rozdíl.

Už od mého velmi raného dětství, jsem se viděla přesně na jedné pracovní pozici, po vzoru Ally McBealové. Každému snad dojde, že jsem chtěla být právničkou, což mne opustilo asi v 10 letech, když jsem si jednoho krásného dne při procházce v Praze uvědomila, že skoro na každém zvonku je nějaký JUDr. Z toho jsem logicky usoudila, že právníků je hodně a později jsem zjistila, že jsem se rozhodně nemýlila.

Další povolání na sebe nenechala dlouho čekat. Jednou jsem dokonce chtěla být i profesionální snowboardistou, ale největší zádrhel se naskytl v tom, že jsem v životě na "prkně" nestála. Tím pro mne tento sen skončil dřív, než vlastně vůbec začal.

Následoval koloběh, který trvá dodnes. V podstatě takové malé "perpetum mobile". Koloběh se skládá z profesí - učitelky na 2. stupni/SŠ, lékařky, lékárnice, psycholožky, biochemičky, absolventky fyzikální chemie, matfyzu, jaderné fyziky a v těch horších chvilkách i z řidičky nákladního automobilu, průvodkyně, "ajťačky", popelářky, uklízečky, pracovnice na úřadu práce a učitelky na 1. stupni popř. v mateřské školce.

Děsí mě totiž představa, pracovat s malými dětmi. Nemám je ráda. Křičí, ječí, mlátí se, pošťuchují a pořád brečí. Nerozumím jim. Jsou jiná liga. Průvodkyní až v důchodu a aťačky jsou sice žádané, ale pro mne je ta profese naprosto o ničem. Nikdy mne programování ani nic okolo moc nebavilo, radši jsem vzala do ruky hulahop, než abych se učila C++.
Nejvíc mě momentálně oslovuje učitelská práce na 2. stupni, která mimo jiné naskytuje neustálý stres, nedostatečné platové ohodnocení a nerudné nadřízené, ale já stále nevím proč, mne tato profese tolik bere. Možná proto, že mám hrozně ráda informatiku, zeměpis a poslední dobou i fyziku, kterou jsem dříve protrpěla a teď z ní dělám i práci navíc. Zato němčina u mne jde poslední měsíce ze strmého kopce dolů. Nebaví mě, nudí a pořádně vytáčí. Nejradši bych šla na gymplu na francouzštinu. (To jsem tedy dost zvědavá, kam nakonec půjdu - němčina X francouzština. Moje nerozhodnost nekončí!)

A kam byste chtěli s touto kombinací INF, ZE a FYZ jít? Mne napadá jedině na peďák. Bohužel nejde studovat kombinace ZE + FYZ, což mne tedy docela štve, ale měla bych se teď spíš připravovat na "pilotní testování", než řešit hodně dalekou budoucnost. Prostě proč hrotit něco, když ještě nejsem ani na gymnáziu? (Pokud se tam vůbec dostanu…)
Ale zase, kdo nezkusí, nevyhraje! :)

Poslání pana Neznámého

15. března 2015 v 20:25 | Deina |  Povídky
Člověk si až po chvíli uvědomí, že toho, koho miloval, teď nenávidí, kvůli věcem, pro které ho miloval.

Vidím na něm, že se na svůj věk nedokáže rozumně vyjádřit, drmolí, nechápe a je zcela mimo. Pro život naprosto nepraktický. Jediné, co ho zajímá, jsou hry a energiťáky. Nejí, nemá přátele, nespí…

Plast a já

6. března 2015 v 19:10 | Deina |  Názory
Svět z plastu je pro mne jako domeček z karet. Nikdy nevíte, kdy vám ho zbortí soused.

Vzpomínám si na svůj dávný školní "výšplecht", který jsem měla při opakování vrásnění.

✓✓ My Wish List ✓✓

4. března 2015 v 17:18 | Deina |  Kapka pravdy


- Nová taška do školy a etno taška
- Sehnat si Odmatutuj ze zeměpisu, maturitní otázky z.,..
- Článek o Nice/ Paříži/ Praze,...
- Koupit si etno/boho chic oblečení
- Odmaturovat z ČJ, NJ, ZSV/BIO, ZEM (daleké to přání)
- Začít se učit arabsky (říkejte si, co chcete)


- Napsat přijímací testy nanečisto
- Napsat přijímací testy (načisto)
- Posilovat alespoň za každých 14 dní
- Zvládnout FO
- Zvládnout okres z FO
- Konečně se rozhodnout, čím se stanu (Profese)
- Dokončit základní školu s vyznamenáním
- Minions! (Kino 6/2015)
- Upéct cokoliv (Cake pops)
- Návštěva Benátek, ale těch italských + fotoreportáž/článek
- Koupit si paletku (Nude) a brašnu na foťák (našla jsem doma...)
- Zvládnout cestu do gymnázia (nanečisto a načisto)
- Umět anglicky na (ubohých) A2 (kdyby po mne ve škole nechtěli B1...)
- Zpívat na veřejnosti před více jak 15 lidmi
- Zpívat Hallelujah solo
- Začít chodit na doučování z angličtiny
- Konečně se rozhoupat s boyfriendem
- Dokončit 1. pololetí na gymplu nanejhůř se dvěma trojkami
- Přihlásit se na olympiádu z ZEM nebo FYZ

- Začít chodit na plavání (jednou za 14dní, pravidelně)
- Dočíst Bratry Karamazovi (vzdala jsem to, není čas, ale vrátím se k nim!)