Oči kočičí

18. července 2015 v 20:10 | Deina |  Sherlockování
Jeho oči se mhouří jako oči malé kočky, je i přesně tak tulivý. Vždy, když mne uvidí, obejme mne a pokud sedím, stočí se u mne do klubíčka. Miluje mou vůni Chanel Coco Noire i mou přítomnost. Avšak povahově je stejně temný a chladný, jako jeho pohled, který se člověku naskýtá ve chvíli, kdy není jeho milovaná osoba. Je mi velmi vděčný, když mu dám kousek svého štěstí a své lásky, ale mne to vnitřně ubíjí. Proč mám pomáhat takovému člověku, který ostatní lidi ničí a vydírá? Měla bych ho spíš udat na policii, než se s ním 'pachtovat', ale to, co mne nutí přesně toto neudělat je fakt, že bez něj už by můj život neměl to koření a jednoduše by mi přestal vonět. Přestala bych péci, protože bych neměla pro koho, přestala bych se o sebe starat, protože bych neměla pro koho. A možná, že bych přestala i žít! Protože bych neměla pro koho…

Slyším zvonek! Kdo to v tuto 'nekřesťanskou hodinu' může být?

Je tu zase…

Otevírám mu dveře, přece venku nebude stát na tom mrazu. "Pojď dál!" zvu ho pohotově a on se jen tak usměje, položí mi své dlaně na tváře a dá mi tu nejsladší pusu, kterou jsem kdy v životě dostala. "Proč taková sláva? Vždyť jsem ti jen otevřela dveře a nabídla ti kousek mého domova?" ptám se pohotově a on, se mi zadívá do mých kaštanově hnědých očí a s hlasem medovým mi nádherně odpoví: "Protože jsi má, jediná, ta výjimečná, ta která ví kam dál, když už to nevím já. Jsi mou oporou, mým domovem, skvělou kuchařkou a vlastně i mým snem, vzhledem k tomu, že nikdo nemůže být tak skvělý, jako jsi ty. Ty se mi prostě zdáš! Jiné vysvětlení, jak můžeš být tak skvělá, nemám."

"A to mi říkáš teď, mezi dveřmi, po tolika letech, co se známe. Jen tak 'mýrnix týrnix z voleje'. Známe se, Libore, přes 4 roky! Proč teď? " začínám být poměrně rozrušená. Nechápu, kam tím směřuje, ale bojím se nejhoršího, bude si mne chtít vzít.

"Víš, já jsem ti chtěl jen říct, že bych si tě chtěl vzít, ale nevím, jestli je právě teď vhodná příležitost" už se neudrží Libor, vpálí mi do obličeje tato slova, otočí se a s kamenným výrazem odchází.

"Ne!" křičím na něj.

"Co ne?" nechápe Libor "Tak chceš si mne vzít, nebo ne? Začínám být z toho docela 'jelen'."

"Teda ano, chci si tě vzít, ale vždyť jsi věřitel. Já se bojím, tohle asi nezvládnu." a pomalu začínám vzlykat. Chci být jeho 'jedinou', ale ten strach, že můžeme přijít o všechno, protože půjčuje všem možným 'vejlupkům', místním kmotrům, Vietnamcům a všem tak podobným, že bych to opravdu asi v budoucnu neunesla. Bála bych se toho, že by mi mohli otrávit psa, podpálit dům, zničit auto,… Prostě se bojím!

Libor nevydrží stát tam bez hnutí a koukat se, jak brečím. Rozbíhá se ke mně a ze strany mě objímá a náhle mi začíná foukat do ouška a říkat:
"Počkej, nebreč, Dory, vždyť já, trouba, ti neřekl to nejdůležitější!" a plácne se rukou do čela. "Víš, já jsem ti zatajil jednu dost důležitou informaci, kterou bys před svatbou, pokud na nějakou dojde, vědět. Já totiž nejsem tak 'chudý', jak si myslíš." A začne vyprávět příběh, který se zdá spíše neuvěřitelný, než reálný…

"Jednoho krásného dne, kdy ještě byla živa moje prababička Berta, žila má rodina zcela jinde. V jiné zemi, pod jiným jménem a hlavně se šlechtickým titulem. Titul nám zůstal dodnes, ale můžeme ho používat pouze tam, odkud jsme přišli. Měli jsme sílu, moc i peníze, které nám jako jediné zůstali dodnes. Vlastně naší rodině zůstala ještě jedna dost důležitá věc, držená v tajnosti - náš mozek. Mozek můj, mých předků i mých potomků se bude parametrálně lišit od ostatních. Je vybaven výbornou pamětí, skvělými matematickými a logickými schopnostmi, schopností odhalovat lidskou duši, což může hraničit se sociopatií a schopnost manipulovat s lidmi, což jsem na tebe samozřejmě neaplikoval. Mí předci byli lékaři, vojevůdci, právníci, lékárníci, architekti, učitelé, ale i objevitelé, průkopníci a detektivové.

Jelikož před měsícem zemřela má babička Charlotta, musím odjet do Británie, abych po její smrti převzal její firmu a jméno a oznámil můj nástup Jeho Veličenstvu Alžbětě II. a pokud to bude jen trochu možné, rád bych se tam přestěhoval zpátky, protože tady mne má většina národa plné zuby. Věřitel se každému nezavděčí. A pokud budeš chtít, tak můžeš jet do Británie se mnou."

"Počkej, počkej, Libore! Ještě jsi mi neprozradil, čím byla tvá babička!" skočila jsem mu do vyprávění.

"Á, to je veledůležitá věc! Zkus hádat a chci, abys na to přišla sama.

(Po chvíli přemýšlení přichází od Libora nápověda.)

Napovím ti: Všechno ví, všechno zná a na všechno přijde."

"Lásko? To se mi snad jen zdá. Proč ty si dokážeš vždycky vybrat tak bláznivé povolání, to nemůžeš být třeba řezník? Ne, ty prostě musíš být detektiv… a pak, že naděje v lepší zítřky existuje!"

"Dory, chci, abys věděla před odjezdem ještě jeden detail. V Británii nejsem úřady veden pod jménem Libor. Mé pravé a jediné jméno jest Sherlock… Sir Sherlock Holmes Junior.

 


Komentáře

1 Kirja Kirja | Web | 20. července 2015 v 9:10 | Reagovat

Hezký!!:)

2 Deina Deina | E-mail | Web | 20. července 2015 v 13:53 | Reagovat

[1]: Děkuji :)

3 flovers-king flovers-king | Web | 20. července 2015 v 17:23 | Reagovat

Krásné a moc! ♥

4 Deina Deina | E-mail | Web | 20. července 2015 v 18:01 | Reagovat

[3]: Děkuji mnohokrát :) takové chvály, to snad holky přeháníte... :)

5 Alexander1918 Alexander1918 | Web | 20. července 2015 v 21:00 | Reagovat

´´...kaštanově hnědých očí a s hlasem medovým...´´
Pěkná slovní zásoba a výborný smysl pro výběr těch správných slov. Dokonce tak dobrý, že jsem si šel dát med k večeři. 8-)

6 Deina Deina | E-mail | Web | 20. července 2015 v 21:53 | Reagovat

[5]: Jsem ráda, že jsem tě mohla inspirovat. :) A pokud med byl domácí popř. český tak to musela být naprosto vynikající večeře!

Děkuji moc za tvůj komentář, ty vždycky umíš potěšit :)

7 petrflasar27 petrflasar27 | 21. července 2015 v 22:49 | Reagovat

Hezký a čtivý. Ve snu by mě nenapadlo, že bych to dočetl dokonce.

8 Deina Deina | E-mail | Web | 22. července 2015 v 9:00 | Reagovat

[7]: To se zdá, není to zas až tak dlouhé! :) Má to asi 849 slov, takže nic moc... :D Ale i tak moc děkuji za pochvalu

9 Anett Anett | E-mail | Web | 22. července 2015 v 12:07 | Reagovat

Wau! :) Moc pěkné.

10 Deina Deina | E-mail | Web | 22. července 2015 v 12:20 | Reagovat

[9]: Děkuji mnohokrát :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama