Vražda?

7. července 2015 v 17:31 | Deina |  Povídky
Běžím!

Není čas na přemýšlení kam. Už po mne zase jde! Slyším ho, cítím ho. Jeho smrdlavý dech a prazvláštní klapot bot, který mne dovádí k naprostému šílenství.

Všude kolem mne je tma, projíždí tu jedno auto za druhým. Jejich světla mě v té tmě neuvěřitelně oslňují! Běžím stále dál, i když skoro nic nevidím důsledkem záblesků tmy s ostrým světlem. Náhle slyším brzdy kol a něco do mne ze zadu prudce narazí. Mé tělo se začíná nemilosrdně poroučet k zemi.
On se blíží! Musím vstát a jít dál, na nic jiného teď není čas! Při prvním, druhém i třetím pokusu vstát mě tělo zradí. Nevím si rady, křičím: "Pomoc, kde jste kdo? Pomoc! Zavolejte policii! Pomoc…" Už nemám sílu. Nemůžu už křičet. Začínám si uvědomovat, co to je kolem mé hlavy a rukou - krev. A dokonce má vlastní. V té chvíli slyším cizí hlasy. "Pomoc!", zkusím naposledy zavolat, ale připadá mi, že se hlasy vzdalují. Víčka klesají níž a níž, vše se tak nějak rozplývá. Všechny sny, naděje i myšlenky. "Mé poslední usínání" říkám si takovým slaboulinkým šeptem. Už nic neslyším, je konec.


Probouzím se v zahradě na červené kostkované dece. Na sobě mám velmi netradiční a pro mne i zcela neznámé šaty. Po krvi, autech, natož lidech ani památky. Všude kvetou růže, trávník je nakrátko čerstvě posekán, stromy ostříhány do kuželů a na mne tak působící příjemná letní atmosféra dotváří celé místo k dokonalosti, snad až ke snu.
Po chvilce mne to sezení přestává bavit, vydávám se tedy na průzkum. "V nohách mám snad tisíc mil" začínám si pobrukovat. V lodičkách se mi normálně nechodí moc dobře a natož v těch, co mám dnes. Navíc se mi vůbec nelíbí, připadám si s nimi jak za "Krále Klacka". Nohy čím dál víc bolí, otékají, avšak mou pozornost i přes to právě něco naprosto uchvátilo. A přitom to je jen obyčejná zeď. Ale za zdí slyším dusot koní, hudbu a hlavně lidi! Trochu mi vrtá hlavou, že neslyším auta, ale tím nezabývám a začínám v šatech lézat zeď. Šplhání mi ulehčuje fakt, že přibližně v druhé třetině je malá římsa. Nahlížím přes zítku a všechno mi dochází. Probudila jsem se do 16. století!

Křik dětí se slovy: "Podívejte, podívejte, to je Výsost!" a ukazující na mou osobu, mi nijak situaci neulehčuje. Alespoň vím, na čem jsem, nebo spíš kým jsem. Diplomaticky se na děti usměji a ladně seskočím z římsy. Nemám zájem o to, aby mne vidělo více lidí, mohlo by to totiž nadělat neplechu. Vracím se zpět k dece, kde na mne již čekají 'mé věrné dámy'. Na nic se nevyptávám a rázně nařizuji, aby mne doprovodily dámy do zámku.

Po vstupu do zámku mne dámy doprovází až do mých komnat. Okamžitě si nechávám připravit na večer koupel, protože vím, jaká je to v tuto dobu vzácnost, a také posílám pro svou dvorní dámu.
Dáma vkráčí do dveří, když popíjím sklenku úžasného bílého vína z roku 1765.

"Co byste si přála, Vaše královská Výsosti?" ptá se starostlivá dáma po lehkém mávnutí rukou na signál mého přání.
"Chtěla bych vědět, co je dnes za den." odvětím.
"Dnes je 13. 7. 1789, Vaše královská Výsosti."
"A Veličenstvo se ještě nevrátilo?"
"Ne ještě ne, Vaše královská Výsosti. Je stále ve své pracovně."
"Můžeš odejít." dodávám na závěr a rukou ladně poukazuji na dveře.

Vstávám, odkládám svou sklenici s vínem a kráčím ke dveřím, když v tom ke mně přiskočí sluha a zašeptá mi do ucha: "Nejsi v minulosti a na tomto místě jen tak! Chci tě zabít, zase zabít!". Podívám se na sluhu a v duchu mi problikne věta: "Je zpět!"

Vidím, jak mu pravá ruka hledá nějaký předmět v knihovně těsně vedle dveří a náhle z knihovny vytahuje zbraň, se kterou na mne následně míří. Na první pohled je mi jisté, že tato zbraň má s tímto rokem, natož stoletím pramálo společného. "Ne, ve snu mne nedostaneš!" křičím z plných plic a začínám utíkat chodbami. Venku slyším střelbu, pohlédnu rychle do okna a vidím, že prostý lid se právě dostal do královské zbrojnice. Venku samý oheň, střelba a křik. Utíkám, seč můžu kolem sloupů, ostrými zatáčkami, ale stejně ho nemohu setřást. Jít ven a splynout s davem je v tomto oděvu zcela vyloučeno a tak mi nezbývá nic jiného než setřást ho, schovat se do kuchyně, převléknout se například za služku a vyběhnout do ulic.

Zvládla jsem to! Zmátla jsem ho alespoň na chvilku. Už jen na sebe hodit pár toho oblečení a můžu jít ven, zapojit se do Velké francouzské revoluce. Po převlečení vybíhám z kuchyně, ale jen co dělám první krok ze dveří, cítím prudkou bolest na zátylku. Oči se mi přivírají, nohy podlamují. Opět se skládám k zemi a opět to byl on. Ten jeho smích. A to poslední, co zakřičím? "Liberté, égalité, fraternité!" (Volnost, rovnost, bratrství!)


Něco mne nutí se probudit. Otevírám oči a má první slova zní:
"Kde jsem teď?"
"Jste v nemocnici" odpovídá pohotově sestřička, která mne evidentně právě přišla zkontrolovat.
"A co se stalo?" opáčím se.
"Málem jste uhořela v bytě sociopata, tedy vlastně vašeho bývalého přítele."
"Proč bývalého?"
"On zemřel, když se chtěl zachránit… Spadl na něj hořící trám."
 


Komentáře

1 Shin Shin | Web | 7. července 2015 v 17:58 | Reagovat

Wau..dobře napsané..

2 Deina-B Deina-B | Web | 7. července 2015 v 20:01 | Reagovat

[1]: Mnohokrát děkuji :)

3 Alexander1918 Alexander1918 | Web | 9. července 2015 v 13:51 | Reagovat

Velmi dobré a hlavně čtivé. Zásluhu na tom má určitě to, že je to kratší a není to nic sálodlouhého, jak to dělá většina píšících lidí, kteří si myslí, že zrovna jejich tvorba všechny zaujme.
Jenom bych si dovolil malou historickou opravu - 3. stav použil násilí až 14. července, kdy zaútočil na symbol útlaku - Bastilu. Tou třešničkou na dortu byl rozkaz namířit děla z Bastily na ty nejchudší, dělnické čtvrtě. Ale to je jenom maličkost a já mám rád historii, takže to neber jako kritiku. :D
Ještě jednou - velmi pěkné, tleskám.

´´Občané, noste svou trikoloru hrdě. Ukažte, že podporujete nový řád, jenž je vznešenější než 10 tisíc šlechticů dohromady, věk svobody!´´

4 Deina Deina | Web | 9. července 2015 v 15:38 | Reagovat

[3]: Něříkám, že to mám z nějakého ověřeného zdroje, ale i wiki se počítá  :-D ! Tam bylo, že 13.7. vykradli královskou zbrojnici (o zbraních tam nebylo, to uznávám ;) )
Děkuji za pochvalu :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama