Srpen 2015

Potřebuju vydechnout - pozastavení blogu

26. srpna 2015 v 21:35 | Deina |  Informace
Znáte ten pocit, když ve vás hrkne, přestanete reálně myslet, chcete někam utéct, před elektronikou, blogem, MS Wordem, školou (v tomto případě rodiči) a celkově prostě jen zmizet a nevracet se? Já bohužel ano…
Takže abych to shrnula, na pár dní pozastavuji naprosto celý blog, budu sice stále vybírat články do TT - pokud mi to čas dovolí, občas zkomentuji pár příspěvků mých oblíbených lidí, zvláště pak budu komentovat tomu klučinovi, kterému jsem slíbila něco upéct… Ale jinak na blog nebudu přidávat články a tak počítám s tím, že můj blog padne do zapomnění, už jsem se s tím nějak smířila…

Užívejte zbytku prázdnin, dovolené, léta, začínajícího podzimu,…
Mám vás všechny moc ráda
Vaše věčně platonicky zamilovaná a poblázněná
Deina

Co bylo, bylo...

26. srpna 2015 v 17:52 | Deina |  Kapka pravdy
Mé poslední základkové prázdniny končí. Od září je ze mne "velké zvíře" na jistém gymnáziu, o kterém se jistě časem rozepíši.

Celou tu dobu prázdnin jsem měla za to, že do mé bývalé základky se podívám nejdříve 1. září, po tom, co oficiálně nastoupím na střední školu a ono ejhle! Zítra okolo 10:30 čekají mojí přítomnost "na hradě"…

Nečekejte v tom nějakou story, jen si jdu vyzvednout sešity od mé bývalé učitelky, která si je půjčila, pak se půjdu podívat za svou tetou, pokud tam bude a za množstvím učitelů, ať už jsem je měla v srdci, či nikoliv. Chtěla bych se projít po chodbách "mého mládí", což mi na sto procent zatrhnou, ale alespoň se musím zeptat, jak se vynaloží s naším třídním obrazem, protože ničit ho je škoda.

To, že nenastoupím do té mé bláznivé základky, mi drásá srdíčko. Vždyť oni byli jako moje rodina! Učitelé, spolužáci, dokonce i školník mi bude chybět! Holt změna je život, i když se mi to vůbec nelíbí. Uteklo to jako voda, vždyť před 4 roky jsme byli všichni takový nevycválaní špunti a teď, jen skvělá bývalá parta lidí, kteří spolu chodili do jedné třídy.

Měla bych skončit s tím sentimentem, dělá se mi z toho špatně, protože nic, co bylo, už nebude jako dřív…

Benátky no. II

16. srpna 2015 v 12:12 | Deina |  CestoMánie

Po rozležení svého benátského dobrodružství v hlavě, jsem se rozhodla napsat ještě druhý díl do své "cestoMánie". Protože za zmínku stojí spousta věcí, o kterých jsem v předchozím díle nepsala a na které je dobré si dát pozor, nebo jen o nich vědět. Proto čtěte pozorně, benátské vaporetto právě připlouvá…


Určitě si doma vytiskněte mapu Benátek a zakreslete si již doma do mapky, kde se dá levně najíst, kde máte zarezervovaný hotel,… Pro tyto účely se mi osvědčila mapka https://www.welt-atlas.de/datenbank/karten/karte-1-150.gif , kterou nám v černobílé verzi zajistila i paní průvodkyně, ale znáte to, barva je barva. Hlavně si doma nezapomeňte propisku, ta se hodí velmi často.

S jídlem bývá často kříž. Benátky jsou velmi drahé a tak si "vytipujte" již doma pár záchytných restaurací, barů a kavárniček, které nejsou tak drahé. Můžete jim i následně dát hodnocení, jak vám chutnalo. Pro tyto účely slouží http://www.tripomatic.com/ , které si můžete nainstalovat do telefonu, nebo tabletu i jako aplikaci.

U vaporetta je taková malá "chuťovka". Na vaporetta čekáte v zastávce, která je na vodě. Někdy, abyste se dostali k lodi, musíte absolvovat procházku dokonce dvěma čekárnami, které se poměrně dost houpou, v létě v nich je vedro, ale stín a v zimě v nich je zima, ale zase do nich nefouká (tedy většinou).
Již doma, zvláště pokud jedete na "vlastní pěst", si zarezervujte ubytování, například přes Booking, který mne osobně nikdy nezklamal.


V Benátkách hned po příjezdu (nebo i před odjezdem doma) si zajistěte Venezia TOURIST TRAVEL CARDS. Na dva dny vás vyjde na 30€, což není zas až tak moc, protože s ní můžete jezdit po všech ostrovech, jak jen se vám zlíbí. http://www.actv.it/en/touristtravelcardseng . Karta je přenosná. Nezapomeňte si k tomu vytisknout mapku vaporetta, která se dá na místě samozřejmě sehnat také, ale ze své vlastní zkušenosti vím, že 2 mapky nikdy nic nezkazí, zvláště pak když nemůžete jednu najít. Na to vám poslouží odkaz http://mrandmrsromance.com/wp-content/uploads/2014/04/vaporetto-service-map.jpg

Najít na internetu slušného "tištěného" průvodce, není vůbec jednoduché. A pokud chcete českého, musíte jedině do knihkupectví. S angličtinou to není zas tak hrozné, osvědčili se mi tito dva průvodci.
http://www.travelplan.it/pdf/venice_guide.pdf
a

První se zaměřuje spíše obecněji, dozvíte se, kde se skvěle najíte, kde si nakoupíte ovoce,…
Druhý je podrobnější na památky i s mapkou, kde jsou všechny památky pečlivě zakresleny plus jsou v průvodci zapsány věci, které byste neměli přehlédnout, co dělat a co naopak ne.

Nenoste moc objemný batoh, nemusí vás s ním pustit do památek!
Nebo vám řeknou, ať si batoh dáte do úschovny, kde většinou bývají skříňky, které vrací peníze (dáte do zámku skříňky minci a po příchodu ji dostanete zpět).


Pokud si chcete dovolenou v Benátkách opravdu užít, nebojte se cestovat vaporette, "že byste se ztratili". Systém sítí benátské "MHD" není zas o tolik složitější, jako v Praze, Hradci Králové nebo Brně. Užijte si to, foťte a nenechte si od Japonců šlapat na hlavu. Choďte do malých kavárniček, bývají nejlevnější, ochutnávejte jídla, pijte Spritz a mějte se rádi! Je to přece město lásky…

Bláznivá procházka pro psa

11. srpna 2015 v 21:29 | Deina |  Kapka pravdy

Nandávám svému psu kšíry a vyrážíme na večerní procházku, která má (jako vždy) nádech dobrodružství. Hned po úspěšném prvním nandání již zmiňovaných kšírů mi pes uteče k plotu našich sousedů, kde se rozhodne i s jejich psíkem pořádat dostihy. Úlov takovéto divé zvěře není vůbec jednoduchý, ale já jako zkušená "děvečka z maloměsta" jsem se úkolu nezalekla a psovi vodítko jednoduše přišlápla. Jen smějící se Francouz, který bydlí přes ulici, se mi s cigaretou v ruce směje, ale což. Mohlo to dopadnout hůř.

Ať žije (ú)lovkyně Deina první!

Pokračovat s klidnou hlavou po "přepáleném startu" není už vůbec pro slabé nátury, ale vzdát se? Nejsem sebevrah! Pes by na mne po tak "vydařené" procházce už ani neštěkl, jak ho znám.

A tak naše kroky míří do ulice, kterou mám na jednu stranu hrozně ráda a na druhou zcela nenávidím. Jsem holt taková. Díky bohu, auto muže, pro kterého tuto ulici tak nenávidím, tu nestojí a já tak mohu pokračovat ve své "bláznivé stezce za překvapením", o kterém jsem do posledních 500m netušila. Kolem Brity, vlčačky se silnými ambicemi přeskočit plot, Lexíka, zdrhacího podfukáře a Bombičky, vlčáka stojícího na plynu. Tedy vlčáka přelézajícího plot a stojícího na domečku na plyn. Vše překonáno v podstatě bez ujmy na vlásku, to víte vítr…

To, co následovalo, je dost neuvěřitelné. Procházím kolem domu mého spolužáka, který je příbuzný právě s mužem, kterého bych samou láskou zakousla a co tu není opřené o plot! Mužovo kolo… Náhle slyším mužův hlas a děsivé společné vzpomínky se vracejí, jako by to bylo včera. Naprosto omámená stojím u plotu a nedokážu jít dál. Je to jako Déjà vu. Asi minutu bez hnutí stojím na jednom místě ,pak zatřesu hlavou a pokračuji v cestě dál.

To, co mi v hlavě znělo, se NIKDO nesmí dozvědět…

Nesmysl, který zabíjel

6. srpna 2015 v 20:37 | Deina |  Názory

Dnes se v Japonsku oslavuje i truchlí zároveň. Přesně před 70 lety byla totiž na Japonsko svržena jaderná bomba. My, jako Evropané, se nad tímto problémem pozastavíme, pomyslíme si, že to, co se říká o Američanech a celkově o jejich mentalitě, bude asi pravda a jdeme dál. Avšak nepomyslíme na to, že situace kolem nás se rázem může proměnit v to, co právě dnes oslavujeme. Vždyť jediné špatné slovíčko, jeden čin, může ohrozit celý náš život, náš kontinent, planetu,…

To, co má Rusko skryté za zbraně, nevidíme.
To, co má USA za zbraně, nevíme.
To, co má IS za zbraně, netušíme.

Vždyť je to vlastně bratrovražda, zabíjení lidstva mezi sebou. Nějaký člověk ovlivňuje jednání tisíce lidí, proti dalším milionům. Proč? Proč je tak snadné manipulovat s lidstvem, jako s loutkou? Má z toho peníze, moc a sílu? K čemu mu to bude, až nikdo na této planetě, díky jeho bezohlednosti, nebude, včetně jeho samotného? Až si "podpálí vlastní půdu pod nohama, už mu asi k ničemu nebudou zlaté hodinky "s vodotryskem".

Narážím tu na sílu slova a jaderné zbraně. Vzpomeňme si, Černobyl, není to tak dávno a kolik lidí je z toho doživotně nešťastných? Kolik dětí se nenarodilo, kolik lidí umřelo,… A jen kvůli lidské chybě. Všechno je jen selhání člověka, i když si to neuvědomujeme.

Převaha hlupáků je nepřemožitelná a navěky jistá. Hrůznost tyranství naproti tomu zmírňuje nedostatek důslednosti.
Albert Einstein