Normálnost? Není!

12. května 2017 v 21:43 | Deina

Kde jsem ztratila tu normálnost? A měla jsem ji vlastně vůbec někdy?
Ne, ne a jedno velké ne. Normálnost člověk mít nemůže. Protože je to abstraktní pojem a já se snažila ten pojem dlouho pochopit, uchopit a použít. Nejde to.



Tu obecnou "normálnost", která je v etiketě, je propagovaná médii, či je to kulturní tradice a podobně, jsem ztratila přibližně v 5. třídě, kdy jsem se totálně a brutálně zamilovala do kluka, který mě nechtěl. Dlouho jsem ho přemlouvala. Rok! A měli jsme dokonce 4 "rande", ale tohle nemohlo fungovat. Rozešla jsem se SMS. Jo, tohle je vcelku normální, pokud ani ne po půl roce na to nezačnete chodit s jeho nejlepším kamarádem, který se ještě navíc před 2 měsíci rozešel s vaší nejlepší kamarádkou. Oheň na střeše, kamarádství v troskách. Konec normálnosti - díl první.

Druhou normálnost jsem ztratila asi rok poté.

Totálně jsem se zamilovala do svého učitele. Tušila jsem to už v době, kdy jsem chodila s předchozím exemplářem, ale nedávala jsem to tolik najevo. Lžu. Podezírala jsem ho, že se na mě moc kouká. Měla jsem pravdu, koukal se, protože jsem ho hypnotizovala.
Tou dobou se ze mne stal Stalker obecný (lat. Watch AndFoto). Věděla jsem, jak se jmenuje jeho rodina, kolik má dětí, jejich data narození, bydliště, značku auta. Prostě vše. Nikdy nezapomenu, jak jsem z něj udělala totálního kripla před celou třídou, a nakonec jsem se mu za to ještě omluvila. Nejpodivnější zážitek. Ale o tom jsem už někdy psala. A stejně ho mám pořád ráda.
"Vidím ho všude, kam se podívám. Je v mém latté, je v písmenkové polévce, vidím ho jet na kole, i když to není on. Vidím ho, jak ráno vstává i přes to, že tou dobou jsem o 0,5 km dál. Ale představuji si ten pocit vstávání vedle tebe. Proč jsi, jaký jsi? Chci být s tebou. Chci být tebou." Jo, tohle bych bez problému v té době řekla… Ale, já bych to možná řekla i teď. Sakra, chybí mi, no. Skvělý chlap!

Třetí normálnost ode mne utekla s přestupem na gympl.

Krom toho, že jsem trochu jiná a v kolektivu moc nefunguji, navíc jsem se seznámila se špatnými lidmi, přesněji se špatným člověkem. Udělal mi ze života peklo, propadla jsem všemu, co můžete znát, až na tvrdší drogy. Můj život se od té doby dost změnil. Změnila jsem se i já. Spolužačka mi dokonce nedávno řekla, že od dob, kdy jsem byla v prváku, jsem se neskutečně změnila nejen v chování, ale i ve vyjadřování, stylu oblékání, náladách, upřímnosti, retardovanosti, ignorantství a umírněnosti. Prý mě za to obdivuje. No, učitelé tak šťastni evidentně nejsou. Na hodiny jim kašlu, neučím se. Ignoruji je, koukám do zdi, nebo z okna. O hodinách jsem na telefonu. Jediné, v čem jsem se zatím nezhoršila je literka, čeština, informatika, historie, základy společenských věd a geografie. To jsou totiž věci, co mě jediné baví. Občas i ta angličtina, ale to je spíš pro to, že mám úžasnou třídní.

A kam tedy zmizela má normálnost?

Jak jsem řekla, normálnost neexistuje. To, co považuji za normálnost, a co podle mne považují i ostatní za normálnost, jsou změny mě samotné. To, jak jsem si nakopala zadek se všemi změnami, jsem napsala víše. Takže… Můžu poradit jediné: "Věř, běž, dokážeš. Kdo neskáče ze střechy, skáče přes kaluže. Na každého se voda vaří. Lidi jsou svině a já jsem Airbus. A bylo, nebylo, někam se to ztratilo."

So no matter where you are in the world
I believe

Mikolas Josef - Believe
 


Komentáře

1 padesatka padesatka | E-mail | Web | 12. května 2017 v 23:01 | Reagovat

Pěkný...:)

2 D D | Web | 13. května 2017 v 2:56 | Reagovat

A já myslím, že to co popisuješ je úplně normální. Nebo aspoň spoustu holek s podobným příběhem a problémy potkávám dnes a denně na sociálních sítích. :D

3 Eliss Eliss | Web | 13. května 2017 v 8:42 | Reagovat

Snad brzy najdeš tu správnou cestu...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama